Nositel nejprestižnější světové filmové ceny režisér Jiří Menzel prohlašuje, že ho film nezajímá. Chápu jeho frustraci současnými filmy plnými krve a násilí, ale beru v potaz jeho slova z Proustova dotazníku (Revue 2017/3). Na otázku, co považuje za ideál pozemského štěstí, odpověděl: „Nebrat se vážně.“

Potkala jsem ho v kavárně U Písecké brány na Hradčanech, kde měl besedu se studenty režie z Kanady. Protáhla se o celou hodinu, protože studenti měli na oscarového režiséra spoustu otázek, a já jsem měla příležitost poslouchat, jak jim zaujatě, obšírně, na jeho tichý hlas až s neobvyklým zápalem odpovídá. Laxnost v tom určitě nebyla. Zrovna se vrátil ze Slovenska (bylo to před prázdninami), kde natočil jednu z hlavních hereckých rolí v novém filmu slovenského režiséra Martina Šulíka. 

Film Tlumočník by měl přijít do kin po novém roce. Hrál jste vždycky ve výborných filmech – bude to i tento případ?

Je to slovenský film v koprodukci s Rakouskem. Příběh o dvou starších pánech, kteří mají odlišné názory na poslední válku. Toho druhého hraje výborný rakouský herec Simonischek. V celém filmu jsme dva dědci, kteří se nemají rádi, a najdou k sobě cestu. Bál jsem se, že to bude nudný fi lm, ale když jsem si přečetl scénář, změnil jsem názor. Takže doufám, že na něj lidi budou chodit.

Podle čeho si vybíráte, když se rozhodujete hrát ve filmu někoho jiného? Určitě ne podle scénáře.

Já jsem si nikdy nevybíral. Buď jsem měl do toho chuť, nebo ne. Tentokrát mne přesvědčila moje žena, abych roli vzal. Nerada vidí, když se flákám. A teď jsem rád, že jsem ji poslechl, protože to byla moc hezká práce s milými lidmi. Všichni byli na mě moc hodní a trpěliví. Při natáčení žádná hádka, žádná spěchačka, žádná nervozita.Což bývá při filmování s napjatým rozpočtem často.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 9/2017, ročník XIII. – objednání předplatného zde)