Někdy se to stává i lidem, že se chovají jako kokosový ořech. Uzavírají se do sebe, možná také proto, že o sobě slyšeli tolik zlých a špatných slov.

A jde jenom o to, aby člověk v sobě objevil krásu. Krása se dokonce skrývá i ve zločinci. Tito lidé jenom potřebují někoho, kdo v ně začne věřit, kdo z nich vytáhne tu krásnou jiskřičku. A když člověk v sobě začne objevovat tuto krásu, je na správné cestě.
O této kráse vypráví jiné podobenství. Na ulici velkoměsta každý den stával žebrák. V ruce měl špinavou misku, do které mu lidé dávali milodary. Trochu rýže nebo drobný peníz. Jednou tento žebrák
vstoupil do obchodu, aby si zase něco vyprosil. Obchodníka zaujala žebrákova miska. Vzal ji do ruky a začal ji čistit. Potom vykřikl: „Vždyť vy jste boháč!“ Chudák se zmohl jenom na slova: „Nedělejte si ze mě legraci!“ „Já si nedělám legraci. Vy jste boháč, vaše miska je totiž z pravého zlata.“ Žebrák byl boháčem celá léta a vůbec o tom nevěděl. Když předal svoji špinavou misku obchodníkovi, zachránilo mu to život.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 1-2/2018, ročník XIV. – objednání předplatného zde)