Ozval se gong. V rozsvíceném hledišti divadla Semafor zazněla z reproduktorů anglická hymna. Obecenstvo vstává. Po dobu hymny stojí celý sál. Pak zhasnou světla, obecenstvo si opět sedá a opo na se otvírá. Na scéně stojí řečnický pult pokrytý rudou látkou, na níž je přišita anglická vlajka. V horní kantně jeviště visí nasvícená velká fotografie Winstona Churchilla s puntíkovaným motýlkem a s černým kloboukem na hlavě. Podobný pán, se stejným motýlkem, ale bez klobouku, sedí u klavíru a hraje. Hraje jeden ze svých 25 svatebních pochodů, které slo žil pro svou dceru. Jmenuje se John Spencer Churchill a je synem majora Jacka Churchilla a synovcem Winstona Churchilla.

Psal se rok 1968 a Johnu Spenceru Churchillovi bylo 59 let. Po- chlubil se, že má krásnou dceru a tři neméně krásná vnoučata. Malíř žijící v Londýně a v Paříži miloval Španělsko a Itálii, vedle malování skládal hudbu, hrál na klavír a vyprávěl o svém strýci. Winston Churchill prý o něm kdysi řekl: „Je ve všem amatér, ale profesionál v jedné věcí: Jak umí žít!“ Klavír tichne, malý pán s puntíkovaným motýlkem u krku vstává a přechází k řečnickému pultu s mikrofonem. Byl to zvláštní večer! Část vyprávění Johna Spencera Churchilla, které bylo simultánně překládáno do sluchátek, jsem se tehdy pokusil poslepu ve tmě zapsat do notýsku. Dnes jeho historky připomínám v Revue 50plus sobě, případným pamětníkům i nepamětníkům…

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 6/2017, ročník XIII. - objednání předplatného zde)