Osmatřicátý.

Kašpárek věští.

Na Staroměstským rynku hobloval krejčí kamna – lepší je karfiól s koprovou omáčkou – zvečera za svítání vyšťouch si vdolkem voko – i to jsou verše, možno-li je tak nazvat, z písní komika pro děti i dospělé Vojty Mertena, vlastním jménem Vojtěcha Bartuška (1895– 1945). Dodnes desky s nahrávkami jeho pohádek o Kašpárkovi a písniček najdete na Aukru a znám univerzitního profesora, který si Kašpárka i dnes, na prahu osmdesátky rád poslechne. A tento Vojta Merten, možná je příznačné, že rodák z pražského Žižkova, si na počátku (!) roku 1938 zahrál na věštce. A nyní se vám tady přivedu do transu a budu vám věštit věci pro tento rok. Pozor, jdu do transu. V tomto roce, podle toho jak se zachová obratník Kozoroha k Venuši, válka nebude. Je však obava, aby nebylo ještě něco horšího, zas nějaká ta mírová konference. Vidím lordy, vidím jednoho lorda, vidím cylindr a paraple, vidím pražskou rozhlednu, lezu na pražskou rozhlednu, vidím až za hranice, co vidím za hranicemi, to vám letos nemohu říct, o tom si snad budeme moci popovídat až v příštím roce.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 4/2018, ročník XIV. – objednání předplatného zde)