Historie jedněch kalhot.

Časopis Práce ženy uvádí v jednom z čísel roku 1951 vyprávění čtenářky o přešitých kalhotách. Popisem práce vás nechci vůbec zatěžovat, jen si dovolím citovat úvod jejího dopisu, který je třešničkou na „přešívacím“ dortu: „Asi před 15 lety si pořídil známý mladý muž kvalitní šedé flanelové kalhoty. Doplňoval je barevně odlišným, ale sladěným sakem. Oboje nosil asi 8 let, ale nic netrvá věčně. I na sebekvalitnějším obleku jsou vidět léta. Mladý muž se časem oženil a dal se přesvědčit, že ztrácí na eleganci, chodí-li v kolem kapes odřených kalhotách. Věnoval je tedy své skromné ženě. Ta byla menší, slabší, kalhoty rozpárala, obrátila naruby, zmenšila jednotlivé díly
a rázem se stala majitelkou pěkných dlouhých kalhot. V nové podobě pak sloužily dalších 6 let. Výsledek dlouhého nošení byl však ještě horší. Kolena začala probleskovat a jejich scelení by bylo velmi drahé. Ale majitelka kalhot, dnes již maminka sedmiletého chlapce, to nevzdala…“. Vyprávění čtenářky ještě pokračuje, ale každý z vás už si umí domyslet jeho závěr. Až mě trochu leká fakt, že to byla skutečná realita, kterou naše maminky a babičky statečně procházely, většinou bez lamentování a stížností.

(celý článek najdete v tištěném vydání 9/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)