(ten titul mu udělili v anketě rozhlasoví posluchači, v roce 2015 ho získal pan prof. Jan Pirk) mě pak pozval na Štiřín, a tam se mi přihodilo něco naprosto neskutečného: pan doktor Větvička mluvil nepřetržitě a souvisle dvě hodiny, neztrácel nit hovoru, spatra sázel jména, data, údaje, bez ohledu na století či geologické období. A když jsem pak doma rozhovor přepisovala, nemusela jsem v jeho výpovědi měnit ani čárku. Věčná škoda, že se do našeho časopisu vešla ani ne polovina jeho poutavého vyprávění.

Pane doktore, začnu těmi jasany. Jejich převislá forma má jedinečnou, až bizarní stavbu, neznám podobně dekorativní strom. Proč ze zahrad vymizel?

Ve školkách ho ještě pořád dělají, nemizí, záleží jenom na zahradním architektovi, jestli ho vybere, pokud mu konvenuje do jeho koncepce. Krásný byl v Průhonickém parku a v Botanické zahradě. V zahradách zpravidla dožívají, protože už několik let má Evropa od pobaltských států na jihozápad zvláštní houbovou chorobu jasanů včetně vysokých, proti niž není lék.

Česká republika je podle odborníků velmocí v počtu zachovaných zámeckých zahrad a•parků. Které z nich vděčí za svoji revitalizaci vašim odborným zkušenostem?

Já nemám pocit, že bych se podílel, neřku-li revitalizoval jakoukoli zámeckou zahradu. Občas jsem byl přizván jako konzultant, například v Odlochovicích, v Lojovicích, v Lipové nebo ve Štiříně. Řekl bych, že jedinou zahradou, kterou jsem opravdu obnovil a vrátil jí tzv. tvář, byla Botanická zahrada UK v Praze, do níž mi nikdo nemluvil, a když jsem ji dal do pořádku, byl jsem pro vysoký věk odejit.

(celý článek najdete v tištěném vydání 10/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)