Všechna ta jména zdobí nejen nezpochybnitelné sportovní mistrovství, ale také vzácně rytířský postoj ke svému sportu a soupeřům. Pokud by byla uvedena v život „Síň slávy českých sportovních trenérů“, tak právě tato jména by v ní určitě nechyběla.

     Zasloužilý atletický trenér „otec“ Jandera. Otakar býval velkou překážkářskou hvězdou SK Slavia, jako trenér vybudoval postupně tři ligové garnitury pražských družstev – v pořadí SK Slavia, AC Sparta, Rudá hvězda – a vychoval nekonečnou řadu našich přeborníků. Měl zajímavé povolání. Byl ředitelem v polepšovně. I odtud přivedl některé svěřence dokonce ke špičkovému sportu. Díky své kázni a kondici dokázal přežít věznění v koncentračním táboře a zcela vysílený se neuvěřitelně klikatou cestou sám v květnu 1945 vrátit do Prahy ke své rodině a přátelům.

     Ale tomu prvnímu se říkalo „dědek“.

John Wiliam Madden přišel jako čtyřicátník ze skotského velkoklubu Celtic Glasgow v roce 1905 s věhlasem velkého borce. Byl fakticky prvním trenérem našeho sportu. Fotbalovou SK Slavii vedl celé čtvrtstoletí a končil v roce 1930 (to červenobílí vyhráli ligu bez ztráty jediného bodu!) krátkým, ale slavným proslovem: „Já končím. Už vám víc nemůžu dát.“ On byl významnou postavou ve všech formách fotbalu, v organizaci hry, v pravidlech, výstroji, životosprávě, sám „felčařil“ a má i jednu významnou zásluhu na reprezentační úrovni. V roce 1911 získal s reprezentací české země titul amatérských mistrů Evropy, když jeho svěřenci vyhráli finále s borci „kolébky kopané“ Anglie 2:1. Získali tak první významnou trofej. Byl to skutečně velký muž.

(celý článek najdete v tištěném vydání 11/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)