JiCechy

Ta naše jedenáctka válí,

Byla to dlouho písnička jedna jediná, kterou jsem si spojoval se jménem jejího skladatele. Za mého života se nedalo číst ani ho nebývalo slyšet nijak často: JOSEF KUMOK. Zvláštní. Mně, od dětství posedlému jazykovými zvukovými shodami, to jest rýmy, připomínalo tlumok, a to jsem koneckonců nebyl daleko aspoň od metaforické pravdy, protože Josef Kumok byl svým způsobem světoběžník, i když asi necestoval s tlumokem. Narodil se roku 1901 ve Varšavě, kde u otce Hendela Kumoka získal první hudební vzdělání (učil se hrát na klavír), pak pokračoval v Berlíně na konzervatoři, ve Vídni a nakonec v Praze, kde zakotvil po první světové válce a hned se vrhl do spolupráce s různými orchestry, i divadelními, a později (1932) s filmem, aniž přitom přerušil kontakty se zahraničím, což se mu zřejmě později dobře hodilo. Jezdil dirigovat do Německa a do USA a byl to bezesporu úspěšný muž. Názvy českých filmů, k nimž komponoval scénickou hudbu i písničky, dnes už jen málokomu co řeknou, snad s výjimkou komedie s Vlastou Burianem Lelíček ve službách Sherlocka Holmese režiséra Karla Lamače…

(celý článek najdete v tištěném vydání 6/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)