Jak jsem potkal cirkus. (6)

Ondřej Suchý

Mé ohlížení se po stopách, jak jsem potkával cirkus, dneska končí. A jak známo, když něco končí, bývá při tom pokaždé i trochu smutno. Letos v červenci se objevily v tisku články o hrůzném osudu některých velkých exotických zvířat u nás, konkrétně tygrů. Cituji několik novinových titulků: Tygří jatka u Berouska, V kauze okolo tygřích jatek padla tři obvinění, Naštvaní cirkusáci:
Tygří jatka s námi nemají nic společného!, Lebky, kůže, špína… – ne, ty drastičtější titulky zde uvádět
nebudu. Fakt je, že o čem se tehdy psalo, ublížilo v tu chvíli všem poctivým cirkusům a cirkusákům.
Jelikož jsem členem Klubu přátel cirkusů a varieté, tak jsem krátce poté, co se v tisku objevily tyto děsivé zprávy, také připojil svůj podpis k následujícímu prohlášení:

PROHLÁŠENÍ KLUBU PŘÁTEL CIRKUSŮ A VARIETÉ

Klub přátel cirkusů a varieté se tímto kolektivním prohlášením zcela zásadně distancuje od nekalých
praktik kolem obchodu s volně žijícími dravými zvířaty či produkty z těl nelegálně chovaných a zabíjených zvířat, které jsou v poslední době zveřejňovány v souvislosti s obviněním Ludvíka Berouska a skupiny obchodníků. Nejen, že jsme pobouřeni a roztrpčeni takovým jednáním, které se protiví našim veškerým zásadám, ale cítíme rovněž povinnost tímto veřejně deklarovat, že takzvané obchodní jednání tohoto druhu se naprosto neslučuje s cirkusovým uměním a jeho historickou tradicí. Odsuzujeme takový byznys se zvířaty, který nemá nic společného s naší výchovou a morálkou. 

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 10/2018, ročník XIV. – objednání předplatného zde)