Konto Bariéry letos slaví 25 let. Ale Nadace Charty 77 má datum zrodu ještě dřívější…

Jak to bylo na samém začátku?

Myšlenku nadace přinesl do Československa profesor František Janouch, který ve Stockholmu na konci 70. let přebíral švédskou kulturní cenu udělenou hnutí Charty 77. V souvislosti s převzetím této ceny, která obnášela i finance, založil František Janouch účet, nazval ho Nadace Charty 77 a vyzval švédskou veřejnost, aby podpořila pronásledované chartisty. Výzva byla velmi úspěšná, nadace vybrala spoustu peněz na pomoc českým disidentům. A změna charakteru pomoci? Tu vyvolala v roce 1988 paní doktorka Vladárová z Martina, která se obrátila na profesora Janoucha s tím, že prý Švédové mají unikátní přístroj – Leksellův gama nůž, který by její pacient, Míša Budínský, moc potřeboval. František Janouch tedy udělal ve Švédsku sbírku – a šťastný konec příběhu už znáte. Chlapec byl na operaci, která ho zachránila. Tehdy mu bylo čtrnáct, dnes už je to taky „starej pardál“. Nikomu po nás se pak už nepodařilo semknout kolem charitativního projektu desetitisíce dárců.

Kde a kdy jste se s panem profesorem Janouchem seznámila?

S Františkem Janouchem jsme se potkali, když byl hostem televizního pořadu, který jsem připravovala − Vysílá studio Jezerka. Když jsem pak z televize odešla, zavolal: Paní Jirků, nepomohla byste mi? Přivezl jsem do Čech nadaci. A tak jsem přešla z České televize přes Radio VOX do malinkaté nadace o třech lidech. (Dnes je nás šestnáct…) Prvním projektem, který jsme vymysleli, bylo Konto Míša − na nákup gama nože pro Československo. Navazoval právě na zmíněnou operaci Míši Budínského ve Švédsku. Akce to byla velmi úspěšná, pořídili jsme první Leksellův gama nůž pro východní Evropu. Když sbírka vrcholila, potřebovali jsme posledních pár miliónů z celkové ceny LGN, a jednoho dne se otevřely dveře nadace a tam stál mladý muž, který řekl: Můžu vám ukázat storyboard?* Nápad, který vám vybere na Konto Míša zbytek peněz. Nevěděla jsem tenkrát ani, co to storyboard je, a on mi ukázal rozkreslené obrázky kluka na vozíku, jak se maluje na klauna, a komentář k tomu: Co všechno budou muset tyhle děti udělat, abychom si jich všimli? Napadlo mě, že tohle přece není na Konto Míša, tohle je o postižených dětech a postižených lidech. Takže jsme vymysleli nový projekt a pozvali jsme ke spolupráci zkušené lidi, jako např. profesora Matějčka, Jiřinu Šiklovou, Honzu Kačera. Jiřina byla první člověk, který řekl: BARIÉRY. Mohlo by se to jmenovat Bariéry. Tak jednoduše vznikl projekt, který funguje 25 let. Od začátku stojí na myšlence, že si lidé mají všímat života kolem sebe – on měl vlastně i takový podtitul: Patří mezi nás. Lidé, všimněte si, že jsou mezi námi také ti, kteří nemají možnost žít v plném zdraví.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 6/2017, ročník XIII. - objednání předplatného zde)