Vážení a milí čtenáři,

mám těžký úkol, rozloučit se. Vydávání našeho magazínu tímto číslem končí.

Situaci výstižně okomentoval autor našich křížovek a kvízů Michal Sedlák: „Tato doba nepřeje dobrým věcem.“ Je to tak, současná ekonomická situace je tvrdá a pro mne je to po téměř dvaceti letech těžké smíření se s realitou.

Situaci mi ulehčil život sám, když se v dubnu narodila vnučka Tonička.
Po roli matky se na roli babičky těším snad ještě více a souhlasím se slovy vtipného čtenáře: „Vnoučata jsou moc fajn, kdybych to byl býval věděl, pořídil
bych si je ještě dřív než děti.“ Tolik na odlehčení.
Chtěla bych poděkovat kolegyním Barboře Jarošové Kinské, Karolíně Tietjen a grafičce Lucii Koubové za výbornou práci, vstřícnost a pochopení. S láskou,
obdivem a úctou děkuji naší výjimečné dámě Vlastě Cibulové, která svojí pečlivostí a pracovitostí, rozhledem a znalostmi stála za kvalitou časopisu. Upřímně
děkuji velkému znalci historie sportovního dění Vladimíru Zápotockému za letité vedení sportovní rubriky. Díky fenomenální paměti přinášel poutavá
a často jedinečná svědectví z oblasti sportu a celé společnosti.
Děkuji všem současným autorům. Od samého začátku pro nás psal vžy usměvavý Miloň Čepelka. Děkuji PhDr. Evě Drlíkové za trpělivost a odbornou
erudici, s nimiž odpovídala řadu let na vaše dotazy. Vřelé díky básníkovi, rozhlasovému autorovi a nesmírně laskavému člověku Františku Novotnému za
jeho povídky a poezii, které byly svojí lidskostí útěšným pohlazením po duši.
Poděkování patří i skvělému publicistovi Petru Voldánovi za jeho originální výlety a Janu Drocárovi s dcerou Janou za unikátní seriál o české šlechtě. Také
nakladateli Jaroslavu Hákovi za výjimečné materiály o ilustrátorech a nezdolnému optimistovi MUDr. Radkinu Honzákovi za jeho úvodníky, v nichž nikdy
nechyběl jeho charakteristický humor a tolik potřebný pozitivní pohled na život.
Poděkování posílám i ostatním autorům. Ke stálým přispěvatelům donedávna patřil Ondřej Suchý, Jiří Vlastník, filmový kritik Pavel Taussig nebo sběratelka
retromódy Vlaďka Dobiášová. Dlouholetý rozhlasový redaktor Karel Tejkal se s námi po sedm let dělil o svoje vzpomínky (nejen) na výrazné osobnosti
a přelomové události Československého rozhlasu. Několik let nám také dodávala duševní sílu slova arciopata Prokopa Siostrzonka. Musím zmínit zkušenou
novinářku Věnceslavu Dezortovou, autorku kulturní rubriky, a herečku Zdenku Procházkovou, pamětnici hereckých hvězd od dob předválečné éry.
Obě dámy pro nás psaly doslova do posledních dnů svého života...
Na závěr chci poděkovat vám, čtenářům. Věřím, že si za nás najdete plnohodnotnou náhradu. Já jsem ji přirozeným životaběhem našla v dubnu
tohoto roku, ale stýskat se mi bude.
Jarmila Nevařilová